Archimandrita Zachariáš, duchovní žák starce Sofronije, je autorem řady teologických děl a hlavně vyhledávaným rádcem v praktických otázkách duchovního života. Z jeho delšího textu pro web Pemptousia vybírám stěžejní pasáže.
Svatí otcové viděli ve všech věcech, které se kolem nich odehrávaly, Boží dobrotu a láskyplnou péči. Ve 4. století došlo v egyptské poušti k podobné epidemii jako dnes, která zahubila víc než třetinu mnichů. A otcové říkali, že „Bůh sklízí duše pro své království” a nezakolísali ve víře. Sám Pán mluví v evangeliu o posledních dnech, o zkouškách a utrpeních, kterými svět projde před Jeho druhým příchodem. V Jeho slovech však nerozeznáváme ani morbidní smutek, ani zoufalství. Pán, který se modlil v Getsemanské zahradě v potu krve za spásu celého světa, říká, že když uvidíme strašlivé věci, které budou předcházet Jeho druhému příchodu, měli bychom zvednout hlavu, protože naše vykoupení je blízko (srov. Lukáš 21, 28). Někteří lidé mi říkají: „Ať nám Bůh podá svou pomocnou ruku.” Ale přesně to, co se nyní děje, je onou Boží rukou. Bůh touží po naší spáse a pracue s ní „v různých dobách a různými způsoby” (Žid. 1, 1). Tento virus může být prostředkem, který Bůh používá k tomu, aby přivedl mnohé k sobě a k pokání a aby sklidil mnoho připravených duší pro své věčné Království. Proto pro ty, kdo se odevzdají a svěří Boží prozřetelnosti, všechno přispívá k jejich dobru: „Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Ř 8, 28).
Není tedy namístě nějaké morbidní zděšení. Neměli bychom také bránit vládním nařízením, které mají omezit šíření lidského utrpení. Bylo by špatné vystupovat proti úřadům. Měli bychom dělat to, co vláda říká, protože po nás nechce, abychom popírali svoji víru. Pouze nás žádá, abychom podnikli několik opatření ke společnému prospěchu všech lidí, aby tato zkouška odezněla. A to není vůbec nepřiměřené. Někteří to berou příliš konfesně, pozvedají vlajky a hrají si na mučedníky a vyznavače. Pro nás není pochyb: jednoduše se podřídíme vládním nařízením. (…)
Takový je Kristův étos, který zjevil Bůh v Jeho pozemském životě a takové je apoštolské přikázání, které jsme přijali: „Buďte podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a poslouchejte je. Buďte vždy hotovi jednat dobře. Nikoho nepomlouvejte, nepřete se, buďte mírní a vždycky se ke všem chovejte vlídně.“ (Tit. 3, 1–2); a „Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím…“ (1. Petr. 2, 13–14). Když neposloucháme naše vládce, kteří toho po nás nechtějí zas tak moc, jak poslechneme Boha, který nám dal Boží zákon – mnohem vytříbenější než lidské zákony? (…)
Požádá-li nás vláda, abychom přestali sloužit bohoslužby, tak se jednoduše podřiďme a velebme Boží prozřetelnost. Kromě toho nám to připomene starou tradici palestinských Otců: ti na Syropostní neděli odešli po vzájemném odpuštění do pouště na čytřicet dnů, které strávili bez svaté liturgie. Pouze se postili a modlili, aby se připravili na návrat. Vrátili se na Květnou neděli, aby zbožně oslavovali Umučení a Vzkříšení Páně. Naše současné okolnosti nás tedy nutí znovu žít to, co už existuje v lůně církve. To znamená, že nás nutí žít více hesychastickým způsobem životem, s intenzivnější modlitbou, která však nahradí nedostatek svaté liturgie a připraví nás, abychom s větší touhou oslavili Utrpení a Vzkříšení Pána Ježíše. Tímto proměníme mor v triumf hesychasmu. Každopáně cokoli Bůh dopouští v našem životě, pochází z Jeho dobroty a slouží pro blaho člověka. Protože Bůh nechce, aby bylo Jeho stvoření ublíženo.
A pokud budeme připraveni o svatou liturgii na delší dobu, můžeme to vydržet. Co přijímáme v liturgii? Účastníme se Těla a Krve Kristovy, které jsou naplněny Jeho milostí. Je to pro nás velká čest a výsada, ale Boží milost přijímáme také mnoha jinými způsoby. Když praktikujeme hesychastickou modlitbu, zůstáváme v Boží přítomnosti s myslí v srdci a vzýváme svaté jméno Kristovo. Božské jméno nám přináší Kristovu milost, protože je neoddělitelné od Jeho osoby a vede nás do Jeho přítomnosti. Tato spásná Kristova přítomnost nás očišťuje od našich přestoupení a hříchů, obnovuje a osvěcuje naše srdce, aby v něm mohl být vytvořen obraz Boha, našeho Spasitele, Ježíše Krista.
Pokud nebudeme mít letos Paschu, nezapomeňme, že každý kontakt s Kristem je Paschou. Přijímáme Boží milost ve svaté liturgii, protože je v ní přítomen Pán Ježíš. On vykonává svatou tajinu a zároveň je Tím, kdo je udělován věřícím. Když však vzýváme Jeho jméno, vstupujeme do téže Kristovy přítomnosti a přijímáme tutéž milost. Pokud jsme tedy zbaveni liturgie, vždy máme Jeho jméno, nejsme zbaveni Pána. Navíc máme také Jeho slovo, zejména Jeho evangelium. Pokud Jeho slovo přebývá nepřetržitě v našem srdci, pokud ho studujeme a modlíme se s ním, pokud se stane naším jazykem, kterým hovoříme s Bohem tak, jak mluvil On k nám, pak opět budeme mít milost Pána. Protože jsou Jeho slova slovy věčného života (Jan 6, 68) a protože je vykonáváno totéž tajemství, přijímáme Jeho milost a jsme posvěcováni.
Navíc pokaždé, když projevíme laskavost vůči svým bližním, potěšíme Pána, který nás odmění svou milostí. To je další způsob, jak můžeme žít v Jeho přítomnosti. Můžeme obdržet Jeho milost skrze půst, almužnu a každý dobrý skutek. Pokud jsme nuceni neshromažďovat se v chrámu, můžeme být duchovně sjednoceni právě v těchto svatých ctnostech. Vše, co děláme pro Boha, je liturgií, protože to slouží naší spáse. Liturgie je velkou událostí života církve, kdy věřící mají možnost vyměnit své malé životy za bezmezný život v Bohu. Síla této události však závisí na přípravě, kterou provádíme dříve, skrze všechny věci, které jsme zmínili – skrze modlitbu, dobré skutky, půst, lásku k bližnímu a pokání.
Proto, moji drazí, není nutné činit heroická provolání proti vládě za její preventivní opatření, která jsou prijímána pro dobro všech lidí. Neměli bychom ale ani zoufat, nýbrž moudře rozmýšlet způsoby, jak neztratit živou komunikaci s Kristem. Nic nám nemůže ublížit, musíme být jen po určitou dobu trpěliví. A Bůh uvidí naši trpělivost, odstraní každou překážku, každé pokušení a znovu uzříme úsvit radostných dnů a oslavíme naši společnou naději a lásku, které máme v Kristu Ježíši.
Žádné komentáře:
Okomentovat