I. Dopisy starci Josefovi Vatopedskému
Hora Athos – 10. prosince 1979
Moje milovaná duše, můj bratře Josefe,
Josefe, Josefe, Josefe. Kde jsi, Josefe?
Neslyším tě, nevidím tě.
Kde jsi, Josefe?
Přeji ti ve tvůj sváteční den mnohá léta. Modlím se, aby Bůh
požehnal tvé dílo. Dozvíš se naše nové zprávy. Otec Charalambos (z Burazeri) se
stal igumenem Dionysiu. A Agathon z Filotheu igumenem Konstamonitu.
Nemohl jsi nám napsat dopis? A nemusíš přitom nic psát.
Stačí, když napíšeš „Evlogite“ („Požehnejte“, pozdrav, kterým se vítají athoští
mniši – pozn. překl.) a to nás velmi utěší.
Líbám tě. Líbám tě jako bratra.
Tvůj bratr Efrém Katunakita
***
Moje milovaná duše Josefe, Josefe.
Kde jsi, Josefe?
Smrt je hořká; a špína černá;
ale živé odloučení ještě horší.
Byl jsem smutný, byl to pro mou duši hořký lék, když
jsi opustil Nový Skit a odešel do Kutlumusiu.
Moje duše doslova zemřela, když jsi opustil Svatou Horu.
Nedokážu jít do Karyes – do Kutlumusiu. Protože už tam nejsi, nemůžu se na ně
ani podívat. Když tam – a zvláště pak do tvé kelie – jednou za čas ve svých
myšlenkách zavítám, moje duše se dusí.
Co můžu říct? Vidím všechno černě. Musím vypít i tento
kalich. Sláva Svatému Bohu.
Dostal jsem tvůj dopis a viděl tvou bolest. Co chceš ještě
slyšet?
Včera ke mně přišel otec Xenos z Nového Skitu a mezi jiným
mně řekl toto: „Otec Josef (tedy ty) přijde zemřít do Skitu.“
Modlím se, aby Pán Bůh poslal svého anděla chránit tvé kroky
a dílo podle Jeho svaté vůle.
Amen.
S bratrskou láskou
tvůj bratr Efrém
Nemůžu ti napsat víc, protože má duše se dusí. Po Starci
(Josefu Hesychastovi – pozn. překl.) jsem tě miloval nejvíc a původní láska
neumírá.
***
II. Dopisy otci Dimitrisovi Gangastathisovi
Drahý bratře v Kristu, otče Dimitrisi,
Kristus vstal z mrtvých!
…Svatí neprosili Boha, aby je vysvobodil od muk a utrpení,
ale aby jim dal trpělivost snášet je bez reptání.
…Utrpení a muka jsou, můj bratře, prostředky – vozidla, která
nás vezmou do Ráje. V tomto světě nečekej nic jiného. Radost a jásot jsou vyhrazeny
pro příští život. Neříká snad Kristus v Evangeliu: „ve světě budete mít soužení“,
„mnohá jsou soužení spravedlivého“ „úzká a těžká je cesta“? Čteme tyto věci
každý den. Kdyby nebylo tyranů, neměli bychom mučedníky. Soužení rodí radost.
Proto odvahu! A nezoufej snadno. Jsi na tom dobře, velmi dobře; a modlíš se
často a žádáš pomoc od Boha. Takto vždycky jednej. Myslím ale, že je dobré,
abych ti řekl, že se potřebuješ modlit modlitbu: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se
nade mnou.“ Pak najdeš velkou útěchu. V levé ruce drž komboskini a říkej tuto
modlitbu. Jsi kněz, tak se ji modli; všichni to pochopí. A ještě lepší bude,
když řekneš věřícím, aby se ji rovněž modlili. A postupně uvidíš, kolik radosti
ti to přinese. Modli se ji všude; kdekoli budeš; cokoli budeš dělat. Nikdy
nepřestávej. Říkej ji někdy nahlas a někdy potajnu v mysli (aniž by tě kdokoli
slyšel).
Píšeš, že se světem to jde z kopce. Nech svět světem a
podívej se na otce Dimitrise. Žijeme v posledních a zlých časech. Bůh nás
ochraňuj.
S láskou v Kristu
jeromonach Efrém od otce Nikifora
***
20. července 1963
Drahý bratře v Kristu, otče Dimitrisi,
požehnej!
Nejsme takoví, jaké jsi nás charakterizoval, ale tvá laskavá
duše nás naučila být jako ona. Budu tě však naléhavě prosit, abys nás nehodné,
kteří tě vzpomínáme ve svých modlitbách, také vzpomínal. Nikdy na tebe
nezapomenu. Někdo může říct, že tvá tvář je vyryta do mé duše. Tvá bohumilá
slova mi neustále znějí v uších. Naše setkání bylo požehnáním. Sláva Svatému
Bohu za všechno.
Objímám tě s velkou bratrskou láskou
jeromonach Efrém
Bratrstvo jeromonacha Nikifora
***
10. února 1967
Drahý otče v Kristu Dimitrisi,
dostávám všechny tvé dopisy a poskytují mi velkou duchovní
pomoc. Velmi ti děkuji. Děkuji Bohu bezpočtukrát, že mě uznal hodným tohoto
bratrského vztahu. Byl bych rád, kdybys mi v dopise poslal kousek vonné vaty.
Pro Boží účely. Co se týče tvých dcer, nespěchej. Nech to být a samo se to
vyřeší. Je potřeba trpělivosti a modlitby. Stejně jako u mě – když jsem se
chtěl stát mnichem, moji rodiče se vyplašili a zakázali mi to; můj otec mě
dokonce proklel. Řekl: „Ať na tebe dopadne prokletí 318 otců Prvního
všeobecného sněmu, pokud se staneš mnichem.“ A nyní ho mám tady u sebe v
Katunakii; a navíc jsem z něho udělal mnicha. Je mu 89 let. Přišel ke mně a
poprosil mě, abych z něho udělal mnicha. A já ho přijal a postřihl ho. Stejně
tak se moje matka stala mniškou. Mniškou Marií; ale už zemřela. Prosím, vzpomeň
ji ve svých modlitbách.
Lidé ve světě neznají mnišskou cestu. Proto nechtějí, aby
jejich děti přijali mnišství. Jsem moc šťastný za děvčata, že to chtějí udělat,
a za tebe, že jim svým učením žehnáš...
S bratrským objetím
jeromonach Efrém
Přeloženo z knihy Elder Joseph of Vatopaidi: Obedience is Life. Elder Ephraim of
Katounakia. Megisti moni Vatopaidiou 2003.
(Na fotografii zleva starec Efrém se starcem Josefem
Vatopedským.)
Žádné komentáře:
Okomentovat