středa 29. července 2015

Sv. Paisios Svatohorec – Starec Abakuk


Bylo to teprve nedávno, v roce 1979, co zesnul v Pánu starec Abakuk. Žil ve svatém monastýru Velká Lávra a měl dar naučit se nazpaměť celé kapitoly Písma svatého. Předtím žil jako asketa v poušti Vigla, ale jedna událost ho přinutila odejít vyděšeně do Lávry. Tam už zůstal, očekávaje svůj odchod do skutečného života.

Jednoho dne se starec Abakuk modlil na skále ve Vigle komboskini, když vtom se mu zjevil ďábel v podobě „anděla světla“ a řekl mu:

„Abakuku, Abakuku, Bůh mě poslal, abych tě vzal s sebou do ráje, neboť ses stal andělem. Pojďme. Poletíme.“

Starec Abakuk byl zcela ohromen a s bázní odpověděl:

„Jak bych mohl s tebou odletět? Ty máš křídla, já ne.“

Údajný anděl mu řekl:

„Ale ty máš také křídla, Abakuku. Stal ses andělem a nevidíš je.“

Starec se potom pokorně pokřižoval a řekl:

„Matko Boží, kdo jsem já, abych mohl létat?“

Stěží dokončil svá pokorná slova, když uviděl, jak se domnělý anděl proměnil v groteskního černého kozla s netopýřími křídly, slétl dolů do propasti směrem k moři a zmizel z dohledu.

Starec Abakuk pak naprosto vyděšen vzdal díky Přesvaté Bohorodici za její ochranu, protože jinak by ho zlý uvrhl do chaosu. Šel do své kelie, vzal svou brašnu a zamířil do Velké Lávry, kde pak kvůli většímu bezpečí žil jako kinoviální mnich. Do své poustevny chodíval třikrát, čtyřikrát ročně, aby zde sloužil liturgii, a pak se zase vracel do Lávry.

Když mu Bůh sdělil, že se blíží čas jeho odchodu k Pánu, odešel opět žít do poustevny, aby spočinul na místě svého pokání. Zde jako mladší muž podrobil své tělo nadpřirozenému asketickému úsilí, až se stal svým způsobem netělesným, jak si to žádá andělský zvyk. Otcové ho ve Vigle navštěvovali a viděli, že je velmi veselý. Jednoho z nich to překvapilo a pověděl mu:

„Vypadáte, otče, velmi vesele, a přesto se blížíte smrti.“

„Proč bych neměl být veselý, můj bratře? Boží milostí jsem od mládí zápasil, jak jen jsem mohl. Teď jsem šťastný, že jdu ke Kristu.“

Takto odcházejí dobří „bojovníci“ pro Krista – vesele!



Přeloženo z knihy Athonite Fathers and Athonite Matters (Souroti, Thessaloniki 2002, s. 129–131).

Žádné komentáře:

Okomentovat