čtvrtek 25. června 2015

Mnich Josef Dionysijský – Z duchovního odkazu starce Arsenia

Rozhovor se zbožnými poutníky

Starce kromě jeho nejbližších z bratrstva Josefa Hesychasty navštěvovalo mnoho mnichů, ale i laiků, kteří žíznili po vyšším duchovním životě a hledali starcovo požehnání. S laiky starec mluvil vždy půvabným způsobem. Říkal:

- Ukaž mi své ruce.

- Ale proč, starče?

- Chci vidět, jestli nosíš prstýnek. Pokud ano, řekneme ti určité věci. Pokud jsi svobodný, řekneme něco jiného.

Když se některý návštěvník zajímal hlouběji o noetickou modlitbu, starec se ho zeptal:

- Máš duchovního otce? Byl jsi u zpovědi? Modlíš se, chodíš do chrámu, postíš se ve středu a v pátek? Přistupuješ často k svatému přijímání?

Pokud byl návštěvník ženatý, ještě dodal:

- Zdržuješ se od styku se svou ženou během postu, v neděli a o velkých svátcích? Máš tolik dětí, kolik Bůh dovolí? Miluješ své nepřátele i přátele?

Pokud ano, pak budeme hovořit o noetické modlitbě. Pokud ne – žádná noetická modlitba. Neměli bychom plýtvat svým dechem.


Mnich, který byl sužován démonem

Jeden bratr přiběhl otřesen ke starci.

- Starče, pomož mi.

- Co se děje, mé dítě? Vypadáš velmi otřeseně.

- Ano, starče. Pokušitel mě nenechává na pokoji. Nejen ve spánku, ale i když jsem vzhůru. Během spánku křičí a vyhrožuje. Totéž během nočního bdění. Když začnu své modlitební pravidlo, zaklepe na dveře a já slyším divoký křik a výhružky. Celý se třesu strachem. Nevím, kam mám utéct.

- Ach, jsi velký bojovník. Satan to poznal a směje se. Když říkáme: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou,“ zlého spaluje Kristovo jméno. Ďábel přichází s nejrůznějšími prostředky, jen aby nás umlčel. Tluče nás myšlenkami, idejemi, rozptýlením a dalšími věcmi, které si jen umíš představit, a chce, abychom se přestali modlit. Zjistil, že jsi bázlivý. Říká ti: „Buď se přestaneš modlit, nebo do tebe vstoupím a zabiju tě.“ A ty jsi mu naletěl. Ale neboj se ho. Je to lhář. Nemůže ti zkřivit ani vlas, pokud nemá svolení shůry. Bůh mu dovolil, aby tě cvičil. Můj starec (Josef Hesychsta – pozn. překl.) a já jsme prošli ještě vyšším tréninkem. Prokletý nás dokonce udeřil. Avšak nebyli jsme bojácní jako ty. Když zlý přišel, z hloubky srdce jsme se modlili. Cele jsme se odevzdali Bohu. Modlitba byla pronášena rychle, ale zároveň byla čistá. Naše mysl se přilepila ke smyslu modlitby. Připoutali jsme se k modlitbě, k našemu Kristu. Uvnitř nás se rozprostřel pokoj, radost, slzy. Pak ďábel zmizel. Dokonce jsme mu děkovali. Taky ti řeknu, co se jednou přihodilo otci Efrémovi (Katunakijskému).

V prvních letech, co jsme ho poznali, bojoval o modlitbu s velkým úsilím. Jedné noci si lehnul na postel, aby si trochu odpočinul, než zase vstane na bdění. Démoni mu zlomyslně záviděli. Modlitba otce Efréma byla ohněm. Celá legie přišla k jeho kelii a začala křičet. Mnich se probudil; byl vystrašen. Poslouchal a zjistil, že jsou to démoni. Jedním hlasem křičeli: „Válka, válka!“

Mysleli si, že se bude bát jako ty. Ale co udělal mnich? Vyskočil z postele jako blesk. Vzal své komboskini a hlasitě, kurážně odpověděl: „Ano, ano. Válka!“ A boj začal. „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.“ „Pane Ježíši Kriste...“

Měl takové bdění, že si ho ještě roky pamatoval. Později také démonům poděkoval za to, že ho vzbudili. Vidíš tedy, jak se zápasí? Tak jdi s mým požehnáním a příště dělej totéž, pokud chceš pokročit dál. Boj se Boha. Ne Satana.


Seznámení otce Efréma Katunakijského se starcem Josefem Hesychastou

Jednou jsme se starce Arsenia zeptali:

- Starče, otec Efrém pochází z jiného bratrstva, ale naše pouto s ním je tak těsné a vzájemné, že ho považujeme za nedílného člena našeho bratrstva.

- Když starec Efrém přišel na Svatou Horu (1933), zůstal u otce Nikifora v Katunakii. Ten pozoroval u mladíka tolik horlivosti a zbožnosti, že ho navzdory jeho věku postřihl na mnicha už během prvního roku. A za další rok či dva z něho udělal kněze.

Starec Arsenios pokračoval: „Otec Nikifor byl ke svým mnichům velmi přísný. Museli celý den pracovat a velmi se postit. Když však došlo na modlitbu a duchovní vedení, nevěděl si rady. Mnich bez modlitby se neliší od laika. Co však učiní milující Bůh, vidí-li takového zapáleného a žíznivého mladíka?

Krátce předtím, než byl Efrém vysvěcen na kněze, pozval starec Josef otce Nikifora do naší kelie, aby pro nás sloužil liturgii.

Božím řízením vzal otec Nikifor s sebou i svého mladého žáka. Jakmile ho starec Josef uviděl, pomyslel si: ,Ach, to je žíznivý jelen, kterému nedávají pít. Tento mladý mnich potřebuje pomoc, ale jak bych jen mohl vstoupit do cizího ovčince?ʻ Ponechal proto celou situaci na Bohu, který jednal takto: Ještě téhož roku poslal otec Nikifor mladého mnicha, aby byl vysvěcen na kněze. Starec Josef nepromarnil příležitost. Poprosil otce Nikifora, aby k nám posílal nového kněze sloužit pravidelně liturgii.

Stal se zázrak. Otec Efrém přišel jednoho dne do skitu svatého Basila. Po liturgii pak pozval starec Josef mladého kněze do své kelie. 

- Jak to jde, mé dítě?

- Velmi dobře, starče.

- Ale já nevidím, že by ses měl dobře. Nerozpakuj se a pověz mi, co se děje.

Postupně si mladý kněz dodal odvahy a pověděl starci:

- Je tohle mnišský život, starče? Pracovat od rána do večera a nejen to – být i urážen. Neslyšet jediné milé slovo! Kam se poděla ctnost? Kde je láska? Kde modlitba?

- Buď opatrný, mé dítě. On je tvůj starec. Bůh ti ho poslal. Nemůžeš ho opustit a kritizovat.

- Ale je tohle duchovní vedení od starce?

- Poslouchej, mé dítě. Víš, že jsi slíbil zříct se světa, a přitom teď hledáš čest a chválu? Potom se ovšem pleteš. Chceš-li být Kristovým služebníkem, měl bys rovněž přijmout vše, co pro nás Kristus vytrpěl – posměch, urážky, ponížení, dokonce plivance a bití. Pokud to všechno vydržíš, pak na sebe bereš svůj malý kříž a následuješ Krista. S pohodlím, falešnými poctami a vybíravostí nelze dojít spásy ani pokroku.

Žíznivá duše nasávala jako houba všechna tato a další slova. Nato otec Efrém odpověděl:

- Děkuji ti, starče, za všechno, co jsem dnes slyšel. Všechno přijímám. Mám jen jeden dotaz. Neměli bychom se my, mniši, naučit modlit?

Když to starec uslyšel, objal ho a pověděl:

- Velmi správně, mé dítě. Od této chvíle buď poslušný svému starci, ale co se týče modlitby – to je má práce. Od dnešního dne budeš neustále říkat: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“ a v noci budeš dodržovat pravidlo, které ti dám.

Toho dne byla duše mladého muže vzkříšena. Modlil se bez přestání, bděl každou noc a za několik měsíců byl pod starcovým vedením zapálen Božím plamenem.

Od té chvíle byl otec Efrém naší nedílnou součástí. Starec Josef mu dokonce pomohl se zdravím, neboť otci hrozila tuberkulóza. Objednal pro něho sýr, máslo, vajíčka, mléko apod. Mladý mnich zpočátku namítal, ale z poslušnosti k starci všechno snědl a uzdravil se. Byl vděčný starci, který dělal ústupky, když to bylo nutné, ačkoli my (otcové Josef a Arsenios) jsme žili velmi přísně. Jedinou věcí, v níž starec Josef nedělal kompromisy, byla poslušnost."

Na závěr toho, co jsme zde zmínili o otci Efrémovi, stojí ještě dodat, že starec Arsenios si velmi cenil jeho ctností. Říkával: „Ach, bojovali jsme tvrdě a on nás převýšil jen svou poslušností. Ovšem jeho poslušnost byla mučednická. Starec otce Efréma byl velmi přísný, ale on vytrval až do konce. V tom spočívá jeho hodnota. Nechť nám požehná.“

Otec Athanasios

Dodejme ještě několik slov o otci Athanasiovi, který byl rodným bratrem starce Josefa (...)

Od té chvíle, co se zřekl světa, uvalil na sebe přísnou podmínku nikdy neopustit Svatou Horu a rovněž nikdy nepřijmout profesionální lékařskou péči. To dodržoval bez porušení až do konce svého pozemského života.

Po té, co přišel do skitu sv. Basila, zastával vnější práce, čímž ulehčil břímě straci Arseniovi, který se omezil na ruční práce. Otec Athanasios nosil často celé hodiny na svých zádech těžký náklad. Chodil do monastýrů prodávat ruční výrobky a vyměňoval je za potřeby pro kelii starce Josefa. 

Dokonce i později, kdy se bratrstvo přemístilo do Nového Skitu, zastával otec Athanasions nesobecky své povinnosti „osla“, jak sám s humorem říkal. Každý den až do oběda chodil nahoru a dolů, aby pomohl otcům.

Vždycky se usmíval, sladce vyprávěl a dával poučení. Jedl skromně a miloval bohoslužby. V Novém Skitu byl vždy první v chrámu, kde zastával službu žalmisty. I když neměl formální hudební vzdělání, zpíval tak melodicky a čistě, že udělal dojem i na velké zpěváky, zvláště když chválil Přesvatou Bohorodici s archandělskou písní Axion estin (Jest vpravdě důstojno).

Každý, kdo se s ním setkal, si pamatuje, že modlitba a oslava Boha nikdy neopustily jeho rty. Kdokoli ho pozdravil – třeba i cizinec –, otec Athanasios se mu poklonil a chtěl políbit jeho ruku, i když to byl laik.

Poslední tři roky žil otec Athanasios v monastýru Filotheu, kde byl zářným příkladem pro mladší bratry. Dokud měl sílu, byl vždy první na bohoslužbách.

Po té, co se jeho zdraví začalo zhoršovat, byl omezen na svou kelii. Zároveň mu tak otekly nohy, že mu praskly žíly a vytvořili hlubokou ránu, v níž byly vidět kosti. Děsivé však bylo – a byl jsem toho svědkem –, že mu z ran lezli červi. Mnich Sáva, zbožný a zkušený doktor monastýru Filotheu, otce marně prosil, aby mohl jeho rány obvázat a ošetřit. 

Starec – jistý si tím, že se blíží čas jeho spásy – nechtěl porušit podmínky, jež na sebe vzal na počátku své mnišské cesty. Proto bez známky stížností říkával: „Mé děti, nejlepší bude, když se budete modlit, aby si Pán vzal brzy moji duši.“

Za pár dní zesnul v Pánu mučednickou smrtí. Byl přidán k zesnulým otcům svého bratrstva v roce 1984 během paschálního období.



Vybráno a přeloženo z knihy Elder Arsenios the Cave-dweller (1886–1983): Fellow Ascetic of Elder Joseph the Hesychast. The Holy Mountain 2005.

1 komentář:

  1. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60% větší pravděpodobnost ziskovosti

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat