Jedním z nejdražších přátel otce Tichona byl velmi zbožný
otec Sáva, který se modlil bez ustání a dosáhl velmi pokročilého duchovního
stavu. Opustiv svůj domov ve Filippiadě, vstoupil otec Sáva do Zahrady Přesvaté Bohorodice jako mladý patnáctiletý muž – ne kvůli hrám, ale za duchovním
bojem. A opravdu tvrdě zápasil. Stal se „atletem“ pro Krista a obdržel korunu
vítězství.
Podle toho, co mi otec Sáva sám řekl, byl důvodem jeho
odchodu ze světa život svatého Jana Chýšníka (viz stejný důvod u starce
Porfyria zde - pozn. překl.), který zapálil v jeho srdci sladký plamen Kristovy lásky. Takto
přišel do svatého monastýru Esfigmenu na Svaté Hoře.
Otec Sáva zápasil s velkým filotimo* od svého mládí
až po vysoký věk, aniž by se ohlížel sám na sebe, ale spíše myslel na druhé a
jak by jim ulehčil v jejich těžkostech.
Bylo jen přirozené, že po dlouhé a přísné askezi trpěl
určitými tělesnými neduhy a měl zdravotní problémy. Tento „atlet“ pro Krista se
i přes své bolesti trpělivě radoval, a připomínal tak svaté mučedníky a
oslavoval Boha.
Když jsem se ho zeptal: „A co vaše zdraví?“ odpověděl:
„Díky Bohu. Ve srovnání se svatými mučedníky vůbec netrpím,
stejně jako jsem nic neudělal ve srovnání se svatými otci“ – ačkoli až do stáří,
kdy ho tělesná síla opustila a bolesti byly o to intenzivnější, nikdy nezanedbával
své duchovní povinnosti. Otec Sáva byl i ve svých bolestech vždycky veselý a
neustále říkal „Sláva Bohu.“
Z lásky k němu ho otcové monastýru vzali do jedné athénské
kliniky na testy a on je – jako dobrý kinoviální mnich – poslechl. Avšak
mírumilovný otec Sáva byl více rozrušen vřavou světa než bolestmi své nemoci, a
poprosil proto otce, aby ho vzali zpět na jeho místo pokání – do Zahrady Přesvaté Bohorodice.
Otcové souhlasili a vzali ho dočasně do svatého monastýru
Chrysovalantu, aby se trochu zotavil a mohl pak pokračovat na Svatou Horu.
Avšak jednoho večera byl monastýr zaplaven nepopsatelnou vůní, kterou
nedokázala igumena vysvětlit. Brzy zjistili, že vůně vychází z kelie otce Sávy.
Když otevřeli dveře, celá místnost byla naplněna touto sladkou vůní: otec Sáva
odevzdal svého ducha Bohu a aroma vycházelo z jeho duše. Poté přišli otcové a
vzali ho na jeho místo pokání. Jeho požehnání nechť je s námi. Amen.
Přeloženo z knihy Athonite Fathers and Athonite
Matters (Souroti, Thessaloniki 2002, s. 116–117).
*filotimo – těžko přeložitelný výraz, který sám
starec Paisios charakterizoval takto: „Filotimo je destilace dobroty, láska
projevovaná pokornými lidmi, z níž byla odstraněna veškerá stopa po egu. Jejich
srdce jsou naplněna vděčností vůči Bohu a bližním. Pro svou duchovní jemnost se
tito lidé snaží oplatit i to nejmenší dobro, jež je jim prokazováno.“
Žádné komentáře:
Okomentovat