Sv. Paisios Svatohorec – Otec Serafim, poustevník z Athosu

 

Zbožný mladý muž z bohaté athénské rodiny již ztratil kvůli strašné nemoci svou matku, když tu najednou zemřel i jeho otec. Mladý muž byl smrtí obou rodičů hluboce otřesen a začal rozmýšlet o marnosti tohoto světa. Potom rozdal všechen svůj majetek chudým, zanechal velký podnik zaměstnancům a odešel na Svatou Horu.

Když procházel Novým Skitem, potkal otce Neofyta, který žil v kelii svatého Dimitria. Mladý muž se zde občerstvil a vyzpovídal. Otec Neofyt mu pověděl mnoho o askezi a v jeho nitru se rozhořela božská vášeň, když uslyšel o poustevnících, přebývajících na vrcholu Svaté Hory. Požádal otce Neofyta o požehnání vstoupit do jeho bratrstva, být postřižen na mnicha a poté odejít a žít jako asketa vysoko na Athose. Otec Neofyt viděl, že mladík je velmi zbožný a pokorný, a přijal ho, ale pět let ho ponechal laikem a v klidu ho duchovně připravoval. Mladík se vyhýbal setkání s ostatními otci skitu, takže nikdo jiný o jeho posvátném cíli nevěděl. Když byl po pěti letech duchovně vycvičen, starec ho postřihnul na mnicha, dal mu jméno Serafim a požehnal mu žít jako asketa vysoko na Athose, mimo jakýkoli kontakt s lidmi.

Jeho duchovní bratr, otec Dionysios, mi později řekl, že otec Serafim sešel po třech letech dolů a vyprávěl o pokušeních, která měl na počátku svého poustevnického života: o tom, jak mu démoni neustále vyhrožovali. Jednou v noci například odstranili starý kus vlnitého plechu, který umístil před svou jeskyni, aby ho chránil od nejhoršího větru a deště. Otec Serafim se tím nenechal zneklidnit a řekl démonům:

„Bůh vám odpusť! Dobře jste udělali, protože jsem tímto vlnitým plechem jeskyni jenom zohyzdnil.“

Otec Serafim se objevil znovu až za pět let a otec Neofyt mu dal artoforion (darochranitelnici) se svatým přijímáním. Poté odešel opět na vrchol Athosu a už ho nikdo nikdy neviděl. Otec Serafim se stal andělem „Serafimem“! Jak by nemohl létat, když všechno, co měl, opustil kvůli Kristu! Jeho požehnání ať je s námi. Amen.

Přeloženo z knihy Athonite Fathers and Athonite Matters (Souroti, Thessaloniki 2002).