úterý 5. srpna 2014

Táborské světlo



Proměnění Páně patří k nejpodivuhodnějším křesťanským svátkům. V pravoslavné církvi se těší mimořádné úctě a pozornosti. Východní tradice dokonce tuto událost – jednu z mnoha, jež zachycují evangelia – povýšila mezi tzv. Dvanáctero velkých svátků. To znamená, že mu přičítá zásadní význam pro spásu člověka.

Evangelia popisují, jak s sebou vzal Ježíš své tři učedníky – Petra, Jakuba a Jana – a vystoupil s nimi na horu, aby se modlil. Během modlitby se Kristova tvář a roucho proměnily v zářícím světle, bílém tak, „jak ho žádný bělič na zemi učiniti nemůže“ (Mk 9,3). V tomto světle se učedníkům zjevili také starozákonní proroci Mojžíš a Eliáš, kteří s Kristem začali rozmlouvat. Nepopsatelný zážitek je shrnut do Petrových slov: „Mistře, dobréť jest nám tuto býti“ (Mt 17,4). Na památku toho chtějí učedníci vystavět tři stánky, neboť právě probíhal židovský svátek Sukot (Svátek stánků).

Vtom byli „zastíněni světlým oblakem“, v němž zazněl hlas: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.“ (Mt 17,5). Učedníci padli v bázni před Bohem tváří k zemi. Ježíš k nim přistoupil, dotknul se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se“ (Mt, 17,7). Po těch slovech uviděli učedníci před sebou pouze svého Mistra. Když sestupovali z hory dolů, Ježíš jim přikázal: „Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn čověka nevstal z mrtvých“ (Mt 17,9).

Hora, na které byli učedníci svědkem Kristova proměnění, nemá v evangeliích konkrétní jméno. Církevní tradice ji však ztotožňuje s horou Tábor v Galileji. Je to jeden z vrcholů, na nichž se dává Bůh přímo poznat člověku. Proměnění na hoře Tábor tak spojuje Nový zákon se Starým. Bůh se zjevuje Petrovi, Jakubovi a Janovi, stejně jako se dříve zjevil Mojžíšovi a Eliášovi na hoře Sinaj (Oréb). Starozákonní příslib spásy, kdy bude člověk moci opět hovořit s Bohem „tváří v tvář“, je naplněn v Kristu. „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.“ Kristus přichází, aby vymanil člověka z hříchu, který ho vzdaluje od Boží přítomnosti, a přivedl ho zpět k Otci.

Zjevení na hoře Tábor je zjevením celé Boží Trojice. Podle sv. Řehoře Teologa je táborské světlo manifestací božství, jež je společné všem třem Božím Osobám: „Božství se projevilo vůči učedníkům na hoře jakožto světlo.“[1] Bůh přichází k člověku v jediné záři „nepřístupného světla“ (sv. Basil Veliký) a zároveň ve třech Osobách: Bůh Otec prostřednictvím hlasu, Syn v proměněném těle a Duch svatý skrze světelný oblak. Stichiry, zpívané na jitřní bohoslužbě svátku, to vyjadřují ve zhuštěném básnickém tvaru takto: „Ve Tvém světle, jež se dnes zjevilo na Táboru, spatřili jsme Otce jako světlo i Ducha jako světlo.“

Světlo božství přesahuje hranice pozemského, jak o tom svědčí citovaný text evangelia. Pravoslavné výklady svátku se drží východního patristického učení od kappadockých Otců po sv. Řehoře Palamu a hovoří o  tzv. nestvořeném světle. Účastí na něm se naplňuje spása člověka – tzn. v definitivním překonání propasti mezi stvořeným a nestvořeným, mezi člověkem a Bohem. Člověk se sjednocuje se svým Stvořitelem, vstupuje do vztahu s Ním skrze Boží energie, jež se projevují jako světlo. Kdyby neměl člověk účast na těchto nestvořených energiích, přímé poznání Boha, tj. vztah s Ním, by mu bylo odepřeno. Bůh by zůstal uzavřen v majestátu svého nedostupného božství. Podle pravoslavného učení však Bůh zahrnuje člověka do své slávy, dává se mu poznat ve svých zbožšťujících energiích, ale zároveň zůstává transcendentní ve své podstatě, přesahující jakékoli poznání.

Kristovo proměnění na hoře Tábor tedy nebylo něčím nepřirozeným. Kristus se neukázal učedníkům ve své slávě (2 Pt 1,17), aby potom opět přijal svou „normální“, pozemskou podobu. Naopak – byli to učedníci, kdo nevnímali, kým Kristus ve skutečnosti je. Spíše než o proměnění Krista se tak jedná o proměnění učedníků, kteří v Ježíšovi konečně poznali Božího Syna. Sv. Jan Damašský ve svém kázání na tento svátek rozvíjí úvahu, že Kristus na hoře otevřel učedníkům oči, aby konečně spatřili jeho skutečnou podobu: „Kristus je proměněn nikoli tím, že by na sebe přijal nějakou vlastnost, kterou dříve neměl, nebo že by se změnil v něco, čím nikdy nebyl, ale tím, že zjevil svým učedníkům, kým skutečně je, že jim otevřel oči a vrátil zrak těm, kdo byli slepí. Neboť jakmile zůstal tím, kým byl předtím, ukázal se učedníkům ve své záři; On je vskutku pravým světlem, jasem slávy.“[2]  

Proto také svatí Otcové zdůrazňují, že událost Proměnění není pouze poukazem na Kristovu budoucí slávu na věčnosti, ale že zjevuje Krista takového, jakým je pořád – jen my to nevidíme. A v tom také spočívá nesmírná aktuálnost svátku: spatřit Krista, jaký skutečně je, a spolu s ním vstoupit do nekonečné plnosti božství. Jsme toho ale schopni? Jak očistit svůj zrak?

Sv. Silván Athoský říká, že Bůh se dává poznat těm, kdo následují jeho přikázání (stejně jako následovali učedníci Krista, aby se s ním pomodlili na hoře): „K tomu, aby člověk poznal Pána, nemusí být ani bohatý, ani učený, ale musí být poslušný a zdrženlivý, mít pokorného ducha a milovat svého bližního. A Pán si zamiluje takovou duši a sám sebe jí zjeví.“[3]

Svátek Proměnění je tedy příležitostí znovu si uvědomit a zakusit, že Kristus se dává poznat ve světle svého božství každému, kdo odpoví na jeho výzvu k následování. Boží milost už nezáří jako na hoře Tábor zvenčí, ale osvěcuje zevnitř ty, kdo se s Bohem sjednocují skrze přijímání svatého Těla a Krve. Zbožštění není vyhrazeno pouze několika osamělým mystikům, ale náleží celé Církvi. Dobře to shrnul sv. Řehoř Palama právě ve své řeči na obranu hésychastů: „Jestliže Boží Syn ve své neporovnatelné lásce k člověku nejenže sjednotil svou božskou Osobu s naší přirozeností tím, že se oděl v živé tělo a v duši obdařenou inteligencí, ale dokonce se sám sjednotil s lidskými osobami skrze přijímání svatého Těla, a když se tímto stal s námi jedním tělem (Ef 3,6) a učinil z nás chrám nerozdílného božství, neboť v samotném Kristově Těle přebývá plnost Boha (Kol 2,9), jak by nemohl osvítit ty, kdo mají po zásluze účast na božském paprsku Jeho Těla, jež je v nás, a rozžal jejich duše stejně, jako osvítil těla svých učedníků na hoře Tábor? Toto Tělo, zdroj světla milosti, však nebylo v den Proměnění ještě sjednoceno s našimi těly; osvítilo zvenčí ty, kdo k němu důstojně přistoupili a seslalo osvícení do duše prostřednictvím fyzických očí; ale nyní, když je s námi sjednocen a existuje v nás, osvěcuje duši zevnitř.“[4]

Táborské světlo proudí z každé liturgie, která je na svátek Proměnění sloužena. Na její závěr se posvěcují hrozny, ovoce a zelenina, čerstvá úroda. Člověk tak může dostát svého úkolu být – podle sv. Maxima Vyznavače – prostředníkem mezi světem a Bohem. Sjednotiv svou bytostí opačné póly stvoření (hmotné a duchovní, nebe a zemi, muže a ženu), přináší Bohu plody země, aby byla rovněž naplněna Jeho milostí. Zbožšťující energie se vlévají do celého světa, který se tak navrací do svého původního stavu neporušitelnosti.

Poznámky:


[1] Hom. XI.6, PG XXXVI, 365A.
[2] Hom. in Transfig. 12–13, PG XCIV, 564C–565A.
[3] Moudrost Silvána z Athosu. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2010, s. 106–107.
[4] Tr. I, 3, 38.

1 komentář:

  1. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Přidejte se k úspěšným Spojte se s více než 4 miliony obchodníků a investorů ze 170 zemí

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat