Kasia působila jako igumenka monastýru Xerolophos, který
sama založila v roce 843 na západním předměstí Konstantinopole. Ještě předtím
se proslavila – stejně jako sv. Theodor Studita, jehož korespondence s ní se rovněž zachovala – svou
neústupnou obranou svatých obrazů během ikonoboreckého období. Za pomoc
pronásledovaným mnichům byla odsouzena a potrestána zbičováním. Jeden z jejích
gnómických veršů se údajně váže právě k této zkušenosti: „Nesnáším mlčení, když
je čas mluvit.“ Pro svůj postoj byla Kasia zařazena mezi světce bránící uctívání
ikon a je spolu s nimi zobrazována na ikoně Neděle Pravoslaví – svátku, jímž je
připomínáno obhájení ikon jako vítězství orthodoxie. Její vlastní svátek pak
připadá na 7. září.
Kasia je kromě toho autorkou 261 světských básní a 49
duchovních hymnů, z nichž 23 je zahrnuto do liturgických knih pravoslavné
církve. Nejznámějším z nich je tropar Ta, jež upadla do mnohých hříchů, Pane,
rozšířený v řeckém prostředí rovněž pod názvem „Tropar Kasie“. Zpívá se vždy
uprostřed Svatého týdne – na závěr
stichir na stichovně jitřní bohoslužby Velké středy. Skrze jeho hluboce kajícný
charakter spějí věřící k završení celého velkopostního období. Bohoslužba,
která se tradičně koná večer předchozího dne, je v Řecku hojně navštěvována
lidmi, kteří si jdou poslechnout zejména tuto jedinečnou skladbu. Odborník na
Kasiino dílo, Spyros Panagopoulos, ji popsal takto: „Hymnus je posvěcený,
intenzivní a krátký – skládá se z o něco více než sta slov. Přesto v něm
byzantská mniška – hymnografka portrétuje univerzální lidské emoce, základní
křesťanské drama hříchu a spásy. Tropar obsahuje jak krásu, tak bohatost
významu.“
Ke vzniku skladby se rovněž váže působivá legenda. Jako
mladá dívka se Kasia účastnila byzantského královského rituálu (pocházejícího
původně z Persie), v němž si princ vybíral svoji budoucí nevěstu. Ta z žen,
která se příštímu vladaři zalíbila nejvíc, od něho obdržela zlaté jablko na
znamení jeho volby. Tehdejšího prince Theofila údajně zaujala svou krásou právě
Kasia. Přistoupil k ní a prohlásil: „Z ženy přišlo to nejhorší“, přičemž
odkazoval na hřích Evy v ráji. Důvtipná Kasia však pohotově odvětila: „A z ženy
přišlo to nejlepší“ – s odkazem na spásonosné dílo přesvaté Bohorodice. Uražený
princ dívku odmítl a vybral si za nevěstu Theodoru – která později jako
císařovna-regentka ukončila vleklou ikonoboreckou krizi (událost královského
rituálu s Kasií je zachycena hned v několika byzantských kronikách, a jeví se
tak jako pravděpodobná).
Po mnoha letech komponovala Kasia – již jako mniška – svůj
tropar Ta, jež upadla do mnohých hříchů, Pane, když císař Theofil, který
ji podle legendy stále miloval, znenadání navštívil její monastýr. Kasia se
před ním skryla, protože nechtěla, aby ji znovu ovládla vášeň k němu. Ve spěchu
však nechala na stole rozepsanou skladbu. Zklamaný vladař, který stále litoval
chvíle, kdy kvůli pýše odmítl tak mimořádnou ženu, si celý text se smutkem
pročetl. Na konci pak připsal jeden verš: ty kroky zaslechla za soumraku
Eva v ráji a ze strachu ukryla se.
Poté klášter opustil. Když se Kasia ke skladbě vrátila, císařův
verš v ní nechala a celou ji dokončila. Zde jsou její slova, přeložená do
češtiny:
Ta, jež upadla do mnohých hříchů, Pane
rozpoznala Tvé božství
stala se ženou myro nesoucí
a s pláčem před tvůj trůn
teď vzácný olej přináší.
„Běda mi! Padá na mě noc
temná a mračná pobídka k prostopášnosti
a chtíče k hříchu.
Přijmi proudy mých slz
Ty, jenž v mračna přetváříš vodu moří.
Skloň se k nářkům mého srdce
Ty, jenž jsi ohnul nebesa svým nevýslovným Vtělením.
Svlažím svými polibky
a zase osuším
kadeřemi vlasů
tvé nohy neposkvrněné,
jejichž kroky zaslechla za soumraku
Eva v ráji a ze strachu ukryla se.
Kdo vypočítá množství mých hříchů
a změří hloubku tvých soudů, Spasiteli mé duše?
Nezavrhuj služebnici svou,
neboť slitování tvé je nezměrné.“
Žádné komentáře:
Okomentovat