Z patristických
textů byl do češtiny dosud přeložen jen nepatrný zlomek. Vedle
římskokatolických a (méně) protestantských snah existují i pravoslavné
překlady, jež však mnohdy nejsou uváděny v oficiálních bibliografických
soupisech. Tuto mezeru bychom
chtěli zaplnit postupným zveřejňováním starších, dnes pozapomenutých, přesto
kvalitních textů, jež vycházely v pravoslavných církevních periodikách.
Prvním z nich je pasáž o modlitbě od sv. Jana Zlatoústého (Hlas
pravoslaví, č. 10, 1961, s. 315, přel. P. A.)
Co znamená pro tělo sluneční teplo, to je pro duši věřícího
modlitba. Neštěstí slepcovo spočívá v tom, že nevidí slunce; tím větší
neštěstí křesťanovo, když se nemodlí ustavičně, když nepřivolává modlitbou do
duše světlo Kristovo. Modlíme-li se, hovoříme s Bohem. Je to činnost, již
má člověk společnou s anděly, jí vstupujeme do jejich společenství,
moudrosti, chápání. Modlitba je jakési duchovní roucho, ozdobující naše duše
neobyčejnou sličností a krásou.
Modlitba činí život věřícího správným a řádným, nedopouští
do jeho duše nic nízkého a neslušného, vštěpuje mu odpor k mrzkému
rozkošnictví. Co může být vyššího a božštějšího nad modlitbu. Ona je lékem pro
ty, kdo mají nemocnou duši. Věřící potřebují modlitbu, tak jako stromy
potřebují vodu. Jejich duše udržuje se svatými modlitbami a lehce nalézá cestu
dobra.
Zbavíš-li se modlitby, učiníš něco podobného, jako bys
vytáhl rybu z vody. Neboť jako ryba žije vodou, tak ty žiješ duchovně
modlitbou. Skrze ni jako skrze vodu ty vyplouváš vzhůru, vystupuješ
k nebesům, přibližuješ se k Bohu. Modlitba proměňuje věřící
v chrámy Kristovy. Čím je zlato, drahé kamení, mramor v královských palácích,
tím je modlitba v domech Kristových. Modlitba je víno spásy, ochránkyně
nesmrtelnosti duše, nezničitelná stěna církve, nadějná ochrana, je strašná
démonům, ale spasitelná ctnostným lidem. Jaký mají význam základy stavby pro
celý dům, takový má modlitba význam pro duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat