pondělí 2. prosince 2013

Starci dnešní doby: Amfilochios (Makris) z Patmosu



Úryvek z knihy metropolity Kallista z Diokleie The Inner Kingdom (Vnitřní království):

Otec Amfilochios (†1970) byl igumenem monastýru Svatého Jana Teologa na ostrově Patmos a později starcem pro společenství monašek, jež založil nedaleko tohoto místa. Jeho povahu nejvíce charakterizovala jemnost, vřelá náklonnost k lidem a tichá, přesto zřetelná radost. Jeho úsměv byl plný lásky, ale zbavený veškeré sentimentality. Život v Kristu, jak ho chápal, není těžkým břemenem, jež se má nést s mrzutou odevzdaností, ale osobním vztahem, jež má být veden dychtivým srdcem. Vystupoval rázně proti jakémukoli duchovnímu násilí a bezcitnosti. Bylo pro něj typické, že když umíral a měl opustit sestry, o něž pečoval, naléhal na igumenku, aby na ně nebyla příliš přísná: „Nechaly všeho ve světě jen, aby sem přišli. Nesmí být proto nešťastné.“

Mám na něj zvláště dvě vzpomínky. Tou první byla jeho láska k přírodě a zejména ke stromům. „Víte, že,“ říkával, „nám Bůh dal ještě jedno přikázání, které není v Písmu? Je to přikázání Milujte stromy.“ Byl přesvědčen, že kdo nemiluje stromy, nemiluje Krista. Když naslouchal zpovědím místních rolníků, jako epitimii jim dával za úkol zasadit strom; a jeho prostřednictvím se tak mohly kdysi holé kopce na Patmosu opět každé léto zazelenat.

Druhou vzpomínkou na tohoto starce je rada, kterou mi dal, když jsem se měl jako nově vysvěcený kněz vrátit z Patmosu zpátky do Oxfordu, kde jsem začínal učit na univerzitě. I když osobně na Západě nikdy nebyl, přesně vnímal situaci pravoslaví v diaspoře. „Neboj se,“ trval na svém. „Neměj strach z toho, že jsi pravoslavný. Že budeš často osamocen a vždycky v menšině. Nedělej kompromisy, ale nikdy neútoč na jiné křesťany; nebuď ani v defenzivě, ale ani agresivní; zkrátka buď sám sebou.“

Žádné komentáře:

Okomentovat