O životě Jana z Apameie – někdy zvaného také Jan Samotář – toho mnoho nevíme. Naštěstí nám zůstaly zachovány jeho spisy, jež potvrzují, že patří k nějvýznačnějším otcům syrského křesťanství. Jan žil v první polovině pátého století a působil jako mnich v monastýru blízko Nikertai, v eparchii Apamea (což bylo významné náboženské centrum nacházející se mezi Jeruzalémem a Antiochií). Navazoval na velkého syrského otce předchozí epochy, ct. Efréma, a zároveň řecké asketické autory 4. století a předjímá pozdější mystiky Izáka Syrského a Josefa Vizionáře. Následující úryvek, pořádající jednotlivé výpovědi tematicky, pochází z Janova spisu List Hesychiovi.
O čtení Písma
Rozjímej o tom, co ti Kristus – tvůj učitel – ve svých slovech sdělil: najdi sílu v tom, co je ti v Jeho evangeliu předáno.
Buď pozorný ke čtení slov Písma, aby ses od nich naučil, jak být s Bohem. Nevybírej si pro sebe pouze modlitbu a nezamítej čtení, protože se po tobě nežádá, aby pracovalo jen tvé tělo, zatímco tvá mysl by zahálela. Rozvrhni svůj život podle různých zájmů: čas na čtení a čas na modlitbu. Takto budeš osvícen v modlitbě, jež vyplyne z tvé četby Písma. Protože Pán veškerenstva po nás nepožaduje vnější postoj, ale mysl, jež je moudrá skrze naději v Něj a ví, jak se přiblížit k dokonalosti.
Buď vytrvalý ve čtení proroků. Od nich se naučíš Boží velikosti, laskavosti, spravedlnosti a milosti.
Zajímej se o učení moudrých; shledáš-li nějaké učení nápomocným, vytrvej u jeho čtení. Nehledej jako malé děti potěšení ve vnějších zvucích, ale rozeznávej slova, skrývající sílu – protože skrze ně je nám zvěstováno Spasitelovo evangelium.
Namáhej se při čtení Písma víc než při čemkoli jiném: protože v modlitbě často mysl bloudí, ale při čtení je dokonce i těkavá mysl usebraná.
Buď pokaždé zvěstovatelem evangelia. Staneš se jím tehdy, když na sebe vezmeš evangelijní způsob života.
O svobodě
Buď služebníkem i svobodným člověkem zároveň; služebníkem v tom, že náležíš Bohu, ale svobodný v tom, že ničemu neotročíš – ani prázdné chvále, ani žádné vášni.
Osvoboď svou duši od pout hříchu; přebývej ve svobodě, protože Kristus tě osvobodil; osvoj si svobodu Nového Zákona již během svého pozemského života. Neotroč lásce k penězům nebo chvále od příjemných lidí.
Nevytvářej si pro sebe zákony, nebo jim začneš otročit. Buď svobodný jako ten, který si dělá, co chce. A nebuď naopak jako ti, kdo se řídí vlastními zákony a nedokážou se od nich odvrátit – ať už ze strachu nebo proto, aby se zavděčili ostatním; takto začali otročit svému právu s krky spoutanými zákony, jež si sami vyhlásili – právě když je Kristus vysvobodil ze jha Zákona.
Nedělej závažná a rychlá rozhodnutí týkající se budoucnosti, protože jsi stvořená bytost a tvá vůle podléhá změnám. Rozhodni o těch záležitostech, jež jsou nezbytné, ale neupínej se na to, že už se nic nezmění. Protože ani tvá věrnost se například neřídí tím, co zrovna jíš: tvá služba Pánu se uskutečňuje ve tvé mysli, tvém vnitřním „já“.
Nebuď k ničemu připoután a nenech nic, aby tě zotročilo. Osvoboď se ze jha světa skrze svobodu nového života. Existuje bezpočet přikázání, které byly Bohem zrušeny a smazány a ty si chceš vytvořit další? Spousta lidí se stará o to, aby porušovala všechny možné zákony – jen ne ty své.
Takže buď svobodný a osvoboď se od každého ničivého otroctví. Protože dokud se neosvobodíš, nemůžeš být Kristovým dělníkem; protože království v nebeském Jeruzalémě, které je svobodné, nepřijímá děti otroctví. Naopak děti svobodných rodičů (Ř 8,15) jsou samy svobodné a v ničem neotročí světu.
O myšlenkách
Buď bdělý po celý svůj život; upevni ve své mysli myšlenku na Pánovo utrpení, neboť on je duchovní pevností našich duší, útočištěm spravedlnosti, v němž jsou ochraňovány dobré skutky.
Pomni utrpení mučedníků, abys sis uvědomil, jak velká je láska k Bohu.
Buď pozorný ke svým myšlenkám. Jestliže tě napadne nějaká špatná myšlenka, nepanikař, protože Pán veškerenstva nepohlíží na pomíjivé myšlenky, ale dívá se do hloubky tvé mysli, jestli nemáš potěšení ze špatných myšlenek, které v ní přebývají; protože nenávistné myšlenky těkají na povrchu mysli, zatímco smysly, které se nacházejí níže a které zkoumá Pán, mohou zahnat nenávistné myšlenky. Pán nesoudí cokoli, co jen tak přijde na mysl, ale myšlenky, které jsou v hloubi a které může svou skrytou rukou odehnat. Proto taky neomlouvá myšlenky, které vytrysknou z hloubi mysli, protože ony mohou zapudit ty, které těkají na povrchu; Pán soudí ty myšlenky, které mají cestu do srdce člověka.
Měj se na pozoru před špatnými myšlenkami, v nichž by nacházela tvá mysl zalíbení, aby se nestaly jejím základem. Právě na ně se vztahuje Boří soud a je pro ně vyhrazen trest.
Nebuď na nic pyšný, s výjimkou toho, že nejsi pyšný. Ničím se nechlub, s výjimkou toto, že se nechlubíš. Kdo je pyšný tímto způsobem, je správně pyšný, protože ve skutečnosti pyšný není; kdo se chlubí tímto způsobem, je správně vychloubačný, protože se ve skutečnosti nevychloubá. Kdo se tímto způsobem raduje, správně se raduje, protože se raduje v Bohu. Kdo takto jásá, jásá správně, protože nejásá z věcí tohoto světa.
Neměl bys být v ničem svárlivý, s výjimkou hříchu.
Neměj v nenávisti zlo u druhých, když existuje v tobě; raději dej najevo nenávist ke zlu ve tvé vlastní osobě.
O modlitbě
Když se modlíš před Bohem, dbej na to, aby tvá mysl byla usebraná. Odlož stranou všechny rušivé myšlenky. Pociťuj ve své duši skutečnou přítomnost Boha. Očisti se od pohybu myšlenek; pokud s nimi musíš zápasit, buď v tom vytrvalý a nevzdávej se. Když Bůh uvidí tvou vytrvalost, pak v tobě znenadání vysvitne milost a tvá mysl najde sílu. Může se dokonce stát, že v tobě vzejde předivné nazření Božího majestátu: to přichází jako výsledek této snažné prosby a osvíceného poznání; neboť tak jako nedáváme vybrané parfémy do zapáchající nádoby, ani Bůh nevzbuzuje zření svého pravého majestátu v myslích, jež jsou dosud ohyzdná.
Na začátku své modlitby říkej v Boží přítomnosti: „Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jsou nebesa i země slávy tvé.“ Po té měj na mysli všechno, co je pro tvou modlitbu vhodné, tedy vzpomínání Boží církve, prosby za slabé a postižené, přímluvy za ty, kdo zbloudili, soucit s hříšníky a odpuštění těm, kdo činili zle.
Konej snažné prosby před Bohem, abys ve svých myšlenkách bez ustání říkal následující: „Bože, učiň mě ve své milosti hodným velkoleposti, kterou dáš za odměnu budoucímu světu, a nechť mě tvá spravedlnost nesoudí ve velký den Tvého příchodu. Ach Bože, učiň mě hodným ve své slitovnosti, abych měl pravé poznání Tebe a účast na Tvé dokonalé lásce.“ A až dospěješ ke konci svých proseb, zapečeť svou modlitbu modlitbou, kterou dal Kristus náš Pán svým učedníkům. Buď v tom všem vytrvalý, rozjímej o tom a pak budeš schopen se modlit před Bohem i před lidmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat