O životě Jana z Apameie – někdy zvaného také Jan Samotář – toho mnoho nevíme. Naštěstí nám zůstaly zachovány jeho spisy, jež potvrzují, že patří k nějvýznačnějším otcům syrského křesťanství. Jan žil v první polovině pátého století a působil jako mnich v monastýru blízko Nikertai, v eparchii Apamea (což bylo významné náboženské centrum nacházející se mezi Jeruzalémem a Antiochií). Navazoval na velkého syrského otce předchozí epochy, ct. Efréma, a zároveň řecké asketické autory 4. století a předjímá pozdější mystiky Izáka Syrského a Josefa Vizionáře. Následující úryvek, pořádající jednotlivé výpovědi tematicky, pochází z Janova spisu List Hesychiovi.
O nitru, pokoji a dobrých skutcích
Měj ve tváři vepsánu úctu – nikoli jako něco čistě vnějšího, ale jako něco, co vychází z tvého nitra.
Považ, že tvé pravé bohatství spočívá v pravdě; protože pravda spočívá v lásce k Bohu, pozornosti k Jeho moudrosti a plnění Jeho vůle. Tyto věci by měly být v tobě vždy obsažené, a to nikoli vnějším způsobem.
Pohrdej vším, co se příčí tvé dobré vůli.
Važ si pokoje víc než čehokoli jiného. Ale usiluj nejprve o pokoj v sobě: a pak snadno najdeš i pokoj vůči druhým. Jak by jinak mohl zaslepený vyléčit své blízké?
Neměl by sis představovat, že dobrá příčina může bránit pokoji; protože jedno dobro neruší druhé. Zbav se všech příčin, které podkopávají tvůj smysl pro pokoj, abys dosáhl klidného stavu.
Oslavuj dobré dílo spíše svými skutky než slovy.
Kárej nenávist svými skutky, nikoli slovy. Když vidíš, jak je někdo kárán za své provinění, nezaobírej se jeho chybami, ale zvažuj, zda jsi sám neudělal něco, za co bys mohl být pokárán.
O posuzování druhých
Vyvaruj se plané konverzace: ne vždy jsou ti slova k užitku, jejich plýtvání může přinášet roztěkanost mysli.
Každého zdrav a vůbec, měl bys být prvním, kdo pozdraví, jak to učil náš Pán apoštoly: ať první zdraví, kamkoli vejdou. Stačí jedno slovo k tomu, abys potěšil mysl bližního.
Buď bezectný před lidmi, abys ses zdokonaloval před Pánem. Buď prostým, aby v tobě mohla přebývat Jeho moudrost. Buď bezelstný ke svým bližním, ale chytrý vůči Nepříteli.
Ať je pro tebe každý důležitý a nepohrdej těmi, kdo mají menší vědomosti než ty.
Nehledej v ničem svou chválu, ale přistupuj ke každému podle jeho vlastní úrovně. Nehněvej se na bratra, který se nad tebou povyšuje. Uvědom si, že jeho poznání je nedostatečné. Nedosáhli jsme ještě poznání, když se jedni nad druhé povyšujeme.
Ať tvé vnější skutky svědčí o vnitřních: ne v přetvářce před jinými lidmi, ale v pravdě před Pánem všech.
Představ si, že už nemáš před očima vůbec nic – jako bys ani nebyl mezi lidmi – a nevidíš nic kromě Boha, protože Bůh je jediný smysl tvého života.
Přemýšlej o lidech způsobem, který ti bude přinášet užitek. Lituj ztracené, pociťuj bolest se zbloudilými, trp s těmi, kdo zažívají bolest, modli se za hříšné a v případě lidí dobrých, pros Boha, aby je chránil.
Zlý člověk, který je ti vzdálen, je pořád tvým bratrem a měl by být tebou veden: roztrháš ho snad na kusy slovy svých rtů? Proto všechno toto odežeň ze svých myšlenek a zabývej se ve své mysli naším Pánem, nikoli lidmi.
O praktických věcech
Neber si na sebe práci, která je nad tvé síly, jinak budeš otročit potřebě vyhovovat ostatním.
Buď pozorný ke všemu, co děláš. Při chůzi nenech své oči bloudit sem a tam; tvé oči by měly být spíše skromně upřeny před sebe.
Buď skromný a cudný ve svém oblékání. Ať je tvůj pohled sklopený, ale mysl nasměrována nahoru k Pánu. Pokud to jen půjde, neupírej své oči na tváře jiných; raději svůj pohled umírni, nepohlížej na nic panovačně, ale jako čistá panna veď sebe sama ke Kristu.
Když nastane večer, posbírej v sobě všechny myšlenky a projdi zpětně celým uplynulým dnem: pozoruj Boží prozíravou péči o tebe; přemýšlej o milosti, kterou tě Bůh obdařil během dne; přemýšlej o vycházejícím měsíci, o radosti, které přináší denní světlo, o všech hodinách a chvílích, o rozdělení času, o rozmanitosti barev, o ozdobě stvoření, o dráze slunce, o svém vlastním růstu, o tom, jak jsi byl chráněn; přemýšlej o vanutí větru, o zralých a pestrých ovocích, o tom, jak jsou ti prvky v přírodě k posile, o tom, jak jsi byl uchráněn od nehod a o všech dalších skutcích milosti. Až o tom všem popřemýšlíš, tak se podivuj nad tím, jak Boží láska přebývá ve tvém nitru, a pak v tobě začne vyvěrat vděčnost za projevy Jeho milosti.
Přemýšlej také, jestli jsi dnes neudělal něco proti těmto skutkům milosti. Řekni: „Udělal jsem dnes něco, čím jsem Boha rozhněval?“ „Řekl jsem něco či snad pomyslel na něco, co by se příčilo Jeho vůli, která mě stvořila?“ A pokud přijdeš na něco, co by Ho zarmoutilo, postav se na chvíli k modlitbě a vzdej díky za milosti, které jsi během celého dne získal a kaj se za to, co jsi udělal špatně. Na základě toho budeš spát pokojně a bez hříchu.
Je pošetilé, když usínáme se strachem, že se někdo důležitý na nás hněvá, zatímco usínáme poklidně a bez špetky lítosti nad tím, že jsme provokovali Boha nevděčností za všechna jeho dobra.
Žádné komentáře:
Okomentovat