V posledním čtvrtstoletí došlo v českém pravoslaví k
nebývalému rozkvětu ikonopisectví. Naprostá většina původní tvorby přitom
vzniká v ateliérech žen – ikonopisek mladší a střední generace. K
nejvýraznějším autorkám z tohoto okruhu patří rodačka z bulharského Kazanlaku,
žijící trvale v Praze, Cvetomira Cvetková.
Její dílo se vyznačuje skloubením tří vzájemně souvisejících
aspektů: kanonické důslednosti, technické náročnosti a duchovní otevřenosti.
Pakliže je ikona „teologií v barvách“, musí stejně jako „teologie slovem“
nechávat skrze svého autora promlouvat samotného Boha. Ikonopisec se proto
asketickým očišťováním připodobňuje stále více Bohu a nechává ho působit v
konkrétním díle. Lidská osoba se přitom nevytrácí, ale naopak nabývá
reálného smyslu. Bůh v člověku osvobozuje jeho duchovní dary, spoutané hříchem,
a vkládá je do společné oslavy stvoření skrze novou tvorbu.
V praxi to znamená, že ikonopisec dodržuje přísná pravidla
modlitby a půstu, aby zanechal vášní, tlumících každé autentické tvůrčí
sdělení, a dal místo nich prostor Bohu. Samotné psaní ikony pak spočívá v naplnění kanonických postupů, které
ovšem vymezený rámec zároveň obohacuje. Ikona je živou tradicí: čerpá z požehnaného
odkazu minulosti, který je dále rozvíjen s tím, jak Bůh používá osobních
talentů člověka. Proto je každá skutečná
ikona stejná a zároveň jiná; stará a současně nová. A to platí i o obrazech
Cvetomiry Cvetkové.
Ty se navíc vyznačují nesmírnou technickou propracovaností.
Obraz je tvořen na vysoce kvalitním dřevě, pocházejícím z bulharského pohoří Stará
planina a sušeném po dobu patnácti až dvaceti let. Na něj je umístěn levkas –
křídový podklad ze speciálních přírodních materiálů, nanášený v deseti až patnácti
vrstvách. Následuje samotná malba, vytvořená přírodními barvami, jejichž
pigment je smíchán s vejcem, a doplněná 24 karátovým zlatem, naneseným ve dvou
až třech vrstvách. Na závěr je celek pokryt damarovým lakem. Takto
zhotovený obraz pak vydrží v potřebné kvalitě i několik set let.
Náročnou techniku zpracování se Cvetomira Cvetková naučila
během studia ikonopisectví na Pravoslavné teologické fakultě Univerzity sv.
Cyrila a Metoděje ve Veliko Tarnovu a zdokonalila ji během víc než dvacetileté
praxe. Její ikony zdobí chrámy a modlitební místa v České Republice, Bulharsku,
Německu, Francii, Španělsku, Itálii, Rakousku a USA. Mezi nejvýznamnější díla
patří mozaikový Svatý Kříž při vstupu do katedrálního chrámu sv. Cyrila a
Metoděje v Praze, ikonový Svatý Kříž v římskokatolické kapli v Plzni či
chrámová ikona sv. Jiří, zhotovená pro pravoslavnou církevní obec ve Svitavách.
V současnosti se autorka věnuje zejména obnově ikonostasu v kapli sv. Gorazda v
katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje, pro nějž vytvořila již osm ikon.
Vedle samotné tvorby se Cvetomira Cvetková zabývá také
popularizací ikonopisectví prostřednictvím přednášek a textů. Svůj
přístup ke svatým obrazům shrnuje těmito slovy:
Ikona je viditelný obraz neviditelného Boha.
Ikona je symbol, skrze nějž se Boží svět dostává k nám.
Ikona je kniha, která se čte a píše.
Ikona je symbol, skrze nějž Bůh sděluje sám sebe.
Skrze ikonu Bůh sestoupí k člověku a člověk vystoupí k
Bohu.
Ikona je součástí církevního obřadu a má důležité místo
také v domácím modlitebním koutku. Jako taková odpovídá plně učení pravoslavné
církve a reprezentuje je. Vyjadřuje církevní pravoslavný kánon, ovšem nikoli
písmem, nýbrž barvami. Ikona je nejen uměleckým dílem, ale především místem
modlitby.
Ikona je pro každého, kdo je jí otevřen, přijme ji a
raduje se jak z krásy obrazu, tak z přítomnosti Boha v něm.
Skrze ikonu může Bůh darovat milost každému, kdo je
ochoten ji přijmout. Ikona hovoří i k nevěřícímu, neboť skrze ni Bůh promlouvá
ke každému člověku, zve ho k sobě a otevírá mu dveře do domu Otce.
Cvetomira Cvetková vychází vstříc každému, kdo má opravdový
zájem o napsání osobní či chrámové ikony. Její tvorbu je možné zhlédnout na
internetových stránkách ateliéru Sv. Serafima Sarovského. Autorku lze
kontaktovat i přímo na adrese ikn@centrum.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat