Sv. Marek Mnich, jinak řečený Asketa či Poustevník, žil v
pátém století. Podle tradice byl ve svých čtyřiceti letech postřižen na mnicha svým učitelem,
sv. Janem Zlatoústým. Působil jako igumen v maloasijském monastýru a později se
oddal poustevnickému životu v Nitrii v egyptské poušti. Následující
pasáže jsou vybrány a přeloženy ze spisů O duchovním zákoně a O těch,
kdo si myslí, že jsou ospravedlněni svými skutky, které byly později zařazeny do
patristické antologie Filokalia. První z nich měl zásadní vliv na sv. Simeona Nového Teologa, který se na jeho základě - zejména pasážích o svědomí - oddal cele modlitebnímu životu.
O postoji k bližnímu
Když ti někdo ublíží nebo tě urazí nebo tě pronásleduje,
nemysli na přítomnost, ale očekávej budoucnost a zjistíš, že ti přinesl spoustu
dobrého, nejen pro tento, ale i pro příští život.
Když se modlíme za ty, kdo nám křivdí, přemáháme ďábla; když
jim vzdorujeme, jsme jím raněni.
Zabývej se svými vlastními hříchy a nikoli hříchy svého
bližního; potom nebude místo, v němž pracuje tvá mysl (nús), vykradeno.
Neposlouchej řeči o hříších jiných lidí. Neboť skrze takovéto
naslouchání je do tebe vštěpována forma těchto hříchů.
Když rád posloucháš zlé řeči, hněvej se sám na sebe a ne na
toho, kdo je pronáší.
Když se nějaký člověk setká s pohrdáním, a přesto nereaguje
hněvivě ani ve slovech ani v myšlenkách, potom dává najevo, že obdržel skutečné
poznání a pevnou víru v Pána.
O poznání
Peklo je nevědomost, neboť obojí je temné. A zatracení je
zapomněním, neboť obojí zahrnuje zánik.
Prvním mezi zly je nevědomost; pak přichází nedostatek víry.
Nabýváme většího poznání stvořených bytostí, čím více dodržujeme
přikázání. Avšak poznání Boží pravdy v nás roste, čím větší máme naději
v Krista.
Miluješ-li pravé poznání, oddej se asketickému životu. Neboť
pouhé teoretické poznání nadýmá člověka pýchou (1 Kor. 8, 1).
Nemůžeme celým svým srdcem odpustit někomu, kdo nám ubližuje,
dokud nemáme pravé poznání. Neboť toto poznání nám říká, že jsme si zasloužili
všechno, co zažíváme.
O přikázání
Pán je skryt ve svých přikázáních a je možné Ho skrze ně
nalézt podle míry našeho hledání.
Někteří si myslí, že mají pravou víru, aniž by dodržovali
přikázání. Jiní zase přikázání dodržují a očekávají za to odměnu v podobě
Království Božího. Obě skupiny se mýlí.
O zpovědi
Když chceš učinit bezúhonnou zpověď Bohu, pak svá pochybení
nerozebírej příliš dopodrobna (aby tě znovu nepřemohla), ale pevně odolávej
jejich novým útokům.
Zkoušky na nás přicházejí kvůli našim předchozím hříchům a
přinášejí to, co odpovídá každému poklesku.
Člověk, který dosáhl duchovního poznání a rozumí pravdě,
zpovídá se Bohu – nikoli vzpomínáním na to, co udělal, ale trpělivým přijímáním
všeho, co přichází.
O svědomí
Pokud dodržujeme Kristova přikázání podle svého svědomí,
jsme duchovně občerstveni do té míry, jak trpíme ve svém srdci. Ale každá věc
k nám přichází v pravý čas.
Pokud chceš být duchovně zdravý, naslouchej svému svědomí,
dělej všechno, co ti řekne, a budeš z toho mít prospěch.
Bůh a naše svědomí znají všechna naše tajemství. Nechme je,
ať nás napravují.
Svědomí je knihou přirozenosti. Ten, kdo se řídí tím, co v
ní čte, zakouší Boží pomoc.
Dobré svědomí lze nalézt skrze modlitbu a čistou modlitbu
zase skrze svědomí. Svou přirozeností se potřebují navzájem.
Ti, kdo trpí pro pravou zbožnost, obdrží pomoc. Toto se lze
naučit poslušností Božímu zákonu a našemu vlastnímu svědomí.
Nemůže pršet bez mraku, stejně jako my nemůžeme potěšit Boha
bez dobrého svědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat