2. Láska je zplozená z bezvášnivosti, bezvášnivost z naděje v Boha, naděje z trpělivé vytrvalosti, ta z celkového sebeovládání, sebeovládání z bázně před Bohem a bázeň z víry v Pána.
3. Ten, kdo věří v Pána, bojí se trestu; ten, kdo se bojí trestu, se stává mistrem nad svými vášněmi; ten, kdo se stává mistrem nad svými vášněmi, trpělivě snáší strasti; ten, kdo trpělivě snáší strasti, bude mít naději v Bohu; naděje v Bohu odděluje od všech pozemských pout; a když je mysl od tohoto oddělena, bude mít lásku k Bohu.
4. Ten, kdo miluje Boha, dává přednost jeho poznání před všemi věcmi, jím stvořenými, a je tomuto poznání toužebně oddán.
5. Pokud byly všechny věci stvořeny Bohem a pro Boha, pak Bůh je lepší než to, co jím bylo stvořeno. Ten, kdo se zříká lepšího a je ponořený do nižších věcí, ukazuje, že dává přednost věcem, stvořeným od Boha, před Bohem samotným.
6. Ten, kdo zaměřil svoji mysl na Boží lásku, přezírá všechny viditelné věci, dokonce i své tělo jako cizí.
7. Jestliže je duše lepší než tělo a Bůh neporovnatelně lepší než svět, který stvořil, ten, kdo dává přednost tělu před duší a světu před Bohem, který ho stvořil, nijak se neliší od uctívačů model.
8. Ten, kdo odděluje svoji mysl od lásky a oddanosti Bohu a nechává ji svázanou s jakoukoli viditelnou věcí, je tím, kdo dává přednost tělu před duší a stvořeným věcem před Bohem, jejich Stvořitelem.
9. Jestliže je životem duše osvícení poznání, které se rodí z lásky k Bohu, pak je správně řečeno, že není nic většího než láska.
10. Když v plném zápalu své lásky k Bohu duše vychází ze sebe, pak je zbavena vnímání jak sebe, tak všeho stvoření. Protože když byla jednou osvícena božským a nekonečným světlem, zůstává nevnímavá k čemukoli, co je jím stvořeno, tak jako fyzické oko nevnímá hvězdy, když vyjde slunce.
Žádné komentáře:
Okomentovat