V centru našeho liturgického života, v samém
centru času, který měříme jako rok, nacházíme svátek Kristova Vzkříšení. Co je
vzkříšení? Vzkříšení je zjevení nekonečného života již v tomto světě, jenž
je cele podřízen času, a tudíž smrti. Ten, kdo vstal z mrtvých, už znovu
nezemře. V tomto našem světě a ne někde jinde – ve světě, který vůbec
neznáme – , ale již zde se jednoho rána objevil Někdo, kdo je nad smrtí, a
přesto stále ještě v našem čase.
Tento smysl Kristova vzkříšení, tato velká radost je ústředním tématem
křesťanství a jako taková byla ve své čistotě zachována v pravoslavné
církvi. Je pravda, co říkají ti, kdo tvrdí, že skutečně ústředním tématem
pravoslaví, centrem celé jeho zkušenosti, referenčním rámcem pro všechno
ostatní, je Kristovo vzkříšení.
Centrem, dnem, který dává smysl všem ostatním dnům, a tedy
celému času, je každoroční oslava Kristova Vzkříšení o Velikonocích. Jedná se
vždycky o konec a nový začátek. Pořád žijeme po Pasše a pořád směřujeme k Pasše.
Pascha je nejranější křesťanský svátek. Celkový tón a smysl liturgického života
církve je obsažen v Pasše, spolu s následujícím padesátidenním
obdobím, které vrcholí o svátku Padesátnice – seslání Ducha svatého na
apoštoly. Tato jedinečná paschální slavnost se odráží každý týden
v křesťanské neděli, kterou v ruštině nazýváme „Voskresenije“ –
Vzkříšení. Kdybyste si našli chvilku času a přečetli si text nedělní jitřní
bohoslužby, zjistili byste, že – jakkoli vám to může připadat zvláštní – máme
každou neděli malou Paschu. Říkám „malou“, ale ve skutečnosti to je „velká
Pascha“.
Každý týden přichází církev ke stejné ústřední zkušenosti:
„Spatřivše Tvé vzkříšení…“ Každou sobotní noc, když kněz odnáší evangelium
z oltáře doprostřed chrámu, po té, co přečetl zvěst o vzkříšení, je hlásán
ten samý základní fakt naší křesťanské víry: Kristus vstal z mrtvých!
Svatý apoštol Pavel říká: „Pokud Kristus nebyl vzkříšen, pak je vaše víra
marná.“ Není nic jiného, čemu by se dalo věřit. Toto je skutečný střed a pouze
s tímto odkazem na Paschu jako konec veškerého přirozeného času a začátek
času nového, v němž budeme jako křesťané žít, můžeme chápat celý
liturgický rok.
Když si otevřete kalendář, zjistíte, že všechny naše neděle
jsou nazývány nedělemi po svaté Padesátnici. Padesátnice je naplněním Paschy.
Kristus vstoupil na nebesa a seslal Ducha svatého. Když seslal Ducha svatého na
svět, vznikla nová společnost, tvořená lidmi, jejichž život, i když zůstal
v tomto světě, přijal nový smysl. A tento nový smysl pochází přímo od
Kristova vzkříšení. Už nejsme lidé, kteří žijí v čase jako
v bezvýznamném procesu, v němž nejprve zestárneme a který skončí
naším zánikem. Nejen my, ale dokonce i smrt získala nový význam. V paschálním
troparu zpíváme: „Smrtí smrt překonal“. Tedy nikoli, že vzkříšením překonal
smrt, ale naopak samotnou smrtí. Křesťan stále čelí smrti jakožto rozpadu svého
těla, jakožto konci; přesto v Kristu, v Církvi, kvůli Pasše, kvůli
Padesátnici už není smrt koncem, ale je rovněž začátkem. Není něčím
bezvýznamným, co dodává pachuť bezvýznamnosti celému životu. Smrt znamená vstup
Hospodinovy Paschy. To je základní tón, základní melodie celého liturgického
roku v pravoslavné církvi. Křesťanství je především zvěstováním Kristova
vzkříšení v tomto světě. Pravoslavná duchovnost je svým vnitřním obsahem
paschální a skutečným obsahem církevního života je radost. Mluvíme o svátcích;
svátek je výrazem radostnosti křesťanství.
Jedinou skutečnou věcí – zvláště v dětském světě –,
kterou dítě lehce přijímá, je právě radost. My jsme učinili naše křesťanství
tak starým, vážným, smutným, pompézním, že jsme ho téměř připravili o radost.
Přesto Kristus řekl: „Dokud nebudete jako děti, nevejdete do Království
Božího.“ Být jako dítě podle Krista znamená být schopný té duchovní radosti,
které dospělý člověk už skoro vůbec není schopen. To znamená vstoupit do vztahu
s věcmi, přírodou, ostatními lidmi bez podezření ze strachu a zklamání. Často
používáme slovo „milost“. Ale co je milost? Cháris,
charisma v řečtině znamená nejen
milost, ale také radost. „A já vám dám radost, kterou vám nikdo nevezme…“ Pokud
na tento bod kladu takový důraz, je to proto, že jsem si jist, že jestli máme
nějaký vzkaz pro lidi, pak je to poselství velikonoční radosti, která vrcholí o
paschální noci. Když stojíme ve dveřích chrámu a kněz zvolá: „Kristus vstal
z mrtvých!“, pak se noc slovy sv. Řehoře Nysského stává „světlejším než
den.“ Toto je tajemná síla, pravý kořen křesťanské zkušenosti. Pouze
v rámci této radosti můžeme chápat všechno ostatní.
Úryvky z přednášky Posvěcení
života, přednesené v červenci 1963 na Third Annual Church School
Conference.
Žádné komentáře:
Okomentovat